Creativní Psaní

nedokázala jsem popsat prázdnotu, až do dne, kdy jsem nevěděla jak se mám.
do dne, kdy si dokonce matka všimla že jsem duchy nepřítomná a do dne, kdy to všechno utichlo.
a já se bála. mysl plná nesmyslných následků zněla najednou jako šum staré televize.
nevěděla jsem co dřív, nebo jestli vůbec něco.
pohled do zrcadla jakoby zkameněl a dumal, co se to proboha děje.
nevěděla jsem a stále nevím.
nevím, jestli někdy vědět budu a nevím, jestli chci.