tichá slova procházející dveřmi
haló, jsi tam?
klepot, volání ať otevřu ti
klika se stala nožem
a teď je nucena přemýšlet
nad života osudem
zda ti znovu otevřít
ukázat ten svět
malinko nakoukneš a necháš mě zemřít
nebo nechám zavřeno
a budu probodnuta kudlou života
přece jen co je psáno to je dáno
a tys toho napsal tolik
tolik slov která byla mezi sebou v oxymóronu
a ty stále naplňuješ tenhle můj zlozvyk
myšlení
o lásce
bez pravdy vědění
ale tak
kliku stisknu, prořežu si kůži ruky
krev zastavíš, žiješ s další jizvou na srdci a co pak
pak jen nekonečná možnost volby
která je ta správná odpověď
zda je to tak jak zníš či naruby
a jak řekl Pascal
srdce má své důvody o kterých rozum neví
a ten můj na tvé uvědomění měsíce a měsíce bez odpovědí čekal
nevědíc, zda otevřít či nechat zavřeno.
Leave a Reply