Stovky hrobů.
Na každém tři vlajky.
A za nimi tisíce ztracených chvílí,
které se skládají v jeden celek.
Lidský život – mnozí říkají.
Leč co je lidského na tak barbarské smrti?
Co je lidského na té vší bolesti, utrpení?
Skáčou do ohně, nevědomky pro koho…
Na náhrobcích se dohromady slévají jména bez těla, bez duše
Jediné, co po nich zůstalo, je pár písmen
a paměť těch několika, kteří je znali.
Paměť, která mizí stejně rychle jako oni sami…
Jednou čas vypulíruje z mramorových náhrobků i ten zlatý epitaf,
a po hrdinech nezůstane nic víc než zmuchlané listy papíru s nápisem „PROČ?“…
Leave a Reply