Motám se v kruhu.
Topím se vlastních slzách a krvi.
Schoulený ve své posteli.
Snažíc se slepit k sobě zbytky své duše.
Roztřesenýma rukama držet je pohromadě.
Vyčistit polštář od nočních můr slzami.
Neříkajíc ani slůvko.
Zapomněl jsem, jak se píšou básně.
A taky jak se mluví.
Mám už jen vnitřek sám sebe.
A to je bída.
Třetí
Leave a Reply