Já jsem spravedlnost – sbírka básní z určitého období

Jablko

Jablko ve mě 
temně hnije
tím strachem o ni.

Mé tělo ve tmě
slzy skryje
však slzy roní.

Jablko klíčí
roste mým břichem
snad bude v pořádku brzy.

Má duše křičí
teče jablkem
tvoří a tvoří slzy.

Vyhoření

Zhasly ohně velkých síní 
sedím na uhelné zemi
sedím a opuštěn všemi
tmavá střecha tiše stíní.

Múzy zpěv slyším ve chodbách
vítr prosakuje dveřmi
a má múzo - lásko věř mi
že mám okovy na nohách.

Vzpomínám marně na světlo
rudě chodbami planoucí
ve tmě jsou chodby matoucí
- uhlí rudé světlo smetlo.

Tu slyším vrzání dveří
nikoho nikde nevidím
přece jenom mu závidím,
že v povstání z uhlů věří.

Všechen oheň už vyhasl
zima mísí strach a úzkost
tělo se mi svírá na kost
a mráz mi rukou potřásl.

Múzy zpěv slyším ve chodbách
snažím a snažím se zvednout
lamná kolena ovládnout
leč končím ve tmě útrobách.

Vítr již cítím míň a míň
vyhořel života pramen
vyhořel poslední plamen
opakuju múze promiň.

Jsem zmatenější den každý
mé múze nechci nikdy lhát
naposledy se musím ptát
budou už vyhaslé navždy?

Tulipán

Tulipán chřadl a chřadl 
přesto jsem jej miloval
vodu na lístky jsem kladl
přesto se mi vzdaloval.

Nakonec uschl úplně
a tak jsem vzal cibulku
zasadil jsem ji v bavlně
a dal jsem ji do důlku.

Dlouho strachem zkomíral jsem
neboť se nic nedělo
pořád jsem však zalíval zem
neb mi na ní záleželo.

Doufání nadcházel konec
však jsem se pořád staral
věcí na mě bylo kopec
pořád jsem ji zaléval.

Konečně se jednoho dne
objevil malý klíček
který vůbec nevadne
zřím radosti kousíček.

Proto slibuji, že bude
mou něžností zasypán
objeví se květy rudé
vyroste z něj tulipán.

Valentýn

Tak zase sedím 
na Valentýna
sedím a hledím
na něj.

Leju si tedy
do sklínky vína
a hledám bledý
naděj.

Jsem tady pro ni
srdce vzpomíná
vzpomíná voní
nadějí.

Němá ta nouze
němá jediná
cítím se pouze
marněji.

Vina

Každý se cítí špatně 
nikdy ne svojí vinou
nikdy rukama svýma.

Já to už vidím matně
situace se lynou
je zas jen moje vina.

Co záleží na pravdě
jde o to co jim řeknu
úzkost je moje pravda.

Všem záleží na křivdě
před úzkostí však kleknu
úzkost je moje křivda.

Však to nemám tak hronzé,
to mi vždy opakují
tak je to vždycky s nima.

Však to nemám tak hrozné
a to mi opakují
je to jen moje vina.
Anonym Avatar

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *